Vzkazy

„Bello, vezmi si tohle a jdi nahoru k tetě."

„Ahoj teto, posílá mě mamka s lístečkem.“

Teta vlastně není moje teta. Ale sousedka. S mamkou se kamarádí. Vždycky spolu pijí kafe u nás nebo u tety. Ale jenom když teta není v práci. Pracuje v nemocnici. A druhá teta nevím, co dělá. Ale taky se kamarádí a taky chodí do práce. Mamka do práce nechodí. Kluci jsou ještě malí a brzy budeme mít sestřičku.

„Bello, řekni mamce, že nemám, ona bude vědět. A vedle na Marksmanovi ani nezvoň. Teta je v práci. Doma je jen strýc a ten by byl na mamku naštvanej.“

„Tak jo, teto. Já to mamce řeknu. Ale musím ještě dolů.“

„Ona tě poslala i dolů? Chjo. Co dělá?“ 

„Spí. Je z kluků a ze mě strašně unavená.“

Teta zakroutí hlavou a zavře dveře. Běžím po shodech dolů do 9. patra. Výtahem nejezdím. Tím se bojím. Vždycky se mnou jede po tmě a tmy se bojím. Jsou tam stíny, který dělají divné věci. A jednou jsem se v něm zasekla. Strašně dlouho nikdo nešel na pomoc, i když jsem pořád zvonila. Bála jsem se, byla mi zima a počůrala jsem se. Mamka mi pak vynadala. Radši chodím po schodech.

Akorát teda vždycky doufám, že tam nepotkám toho pána, co bydlí pod náma. Strašně smrdí, jak tam venku kouří. A někdy tam stojí a hraje si tam s bimbasem. Je to divný ho potkat. To táta si s ním hraje jenom doma v koupelně a vždycky mi nadává, když si nevšimnu, že tam je.

Zvoním u sousedů. Teta čte lísteček.

„Počkej chvíli.“ Zavře dveře a když se vrátí, podává mi lísteček se vzkazem.

„Dej to mamce, jo.“

Ostatní sousedi, kam mě mamka poslala, nejsou doma. Vybíhám schody zpátky.

„Mami, tetka Goldie říkala, že nemá. Teta Marksmanová je prý v práci, říkala teta. Že doma je jen strejda a prej to ať radši mu ten lístek nedávám. A teta ze zdola mi dala taky lísteček. Jinak nikdo další nebyl doma,“ hlásím jak vojín na raportu.

Máma lístek rychle přejede očima, rychle ho zmuchlá a procedí naštvaně: „Kráva.“