Gramofonové desky

„Anabelle, pojď za námi,“ volá na mě máma sotva se vrátím. A je veselá.

„Ahoj mami, tatíííí,“ jsou oba doma i když je teprve poledne.

To táta bývá v práci. Dělá mistra v továrně. A vždycky říká, že by to tam mohl řídit, protože by to bez něj nefungovalo. Tak je divný, že je tak brzy doma. Z gramofonu zní jejich oblíbený písničky. tančí spolu v obýváku. Odsunuli všechen nábytek. Dokonce složili gauč, na kterým normálně spí. A z kuchyně něco strašně pěkně voní.

„Můžu si dát rohlík?“ ptám se opatrně, protože většinou když přijdu ze školy a ptám se na jídlo, mamka nadává.

„Dcero moje jediná, pojď do kuchyně, tatínek nám kuchtí guláš.“

Taťka mi nabírá porci jídla a vrací se za mamkou. Jehla na desce až poskočí, jak při tancování dupou. Táta mámě zpívá, chvíli zpívají oba. Vypadají tak šťastně. Zrovna tam táta pustí od Gotta Trezor. To si pamatuju. Dojídám svůj oběd. A běžím za nimi do obýváku. Držíme se všichni za ruce a tancujeme spolu dokola.

„Ze zdi na mě zírá, po trezoru díra…“

V tu chvíli se z balkonu ozve pláč. Mamka tam dává spát bráchu v kočárku, protože se mu prý líp spí na čerstvým vzduchu. Táta bere kočár z balkonu. Mrkne na mě a říká:

„Vezmi Stana za Rustym a Shadym do pokoje. Ale potichu, ještě spí. A Stana tam svlíkni, já zatím připravím baštu i pro mušketýry.“

„Ivy, miláčku, jakou si dáme teď?“

„64“

„Aaaa, počkej, to taky vím co je. No jo, klasika. Iveta a Sepeši. Pojď si zaploužit, krásko.“

Táta má všechny desky pečlivě popsané, očíslované a srovnané podle zpěváků. A taky jestli jsou český nebo americký. Ale ty máma moc ráda nemá. A ty nejoblíbenější jsou ve skříňce pod gramofonem. Je to moc hezká skříňka. Když se odklopí poklop, je tam schovaný gramofon, který má pacičku jak hlavu labuťe. Skříňka je obložená hnědým lekslým dřevem. Vždycky na ní utírám prach, jak kdyby to byl obřad.

Babička má taky gramofon a spoustu desek. Pouští mi na něm Spejbla a Hurvínka. 

„Anabelle!“ ozve se naráz z kuchyně.

Ježíš, zapomněla jsem poklidit talíř ze stolu. 

„Mami, já to hned uklidím, zapomněla jsem, nezlob se, prosím.“

„Zrovna umyj nádobí, když v tom budeš.“