Tapeta

„Dneska musíte být hodní, taťku bolí zub. Dal si svůj čaj magorák a spí.“

„Mami, co je to čaj magorák?“

„To je čaj, který se dlouho luhuje a táta si do nich ještě nasype prášky na bolení zubů, hodně to vychladí a díky tomu ho to bolí míň.“

„A proč nejde k zubaři?“

„Protože se ho bojí.“

„To je jako ty, mami.“

„No, skoro. Jdi si hrát a zabav kluky, ať nedělají kravál.“

S klukama v jejich pokojíčku stavíme kostky. A taťka odněkud nedávno přinesl krásný angličáky jako mají spolužáci. Ale bráchy to moc nebaví. Jsou ještě malí. Tak si jdeme hrát na schovku. Vždycky se schovávám ve skříních v předsíni.

A ze schovky se rychle stane honěná. Smějeme se. A když se snažím utéct před Rustym do kuchyně, narazím do táty. A on narazí do mě.

„Co tady lítate?“

Dostanu obří ránu, až odlítnu a narazím do stěny od koupelny. Není to opravdová stěna. Táta tam nedávno dal krásnou modrou tapetu. Hezky se leskne. A není ošklivá papírová. Ráda na ni sahám. Je to jak látkový tapety na zámku. Tam jsme byli s babičkou. Strašně příjemný tapety. Zdobený. Jako ta naše. Však táta říkal, že se na ten hnusnej umakart už nemůže koukat.

„Shady, co děláš, takhle nebude moct do školy zase.“

„Chtěl jsem aby tady byl, kurva, chvíli klid. Víš jak mě ty zuby bolej?“