Toaleťák

„Tys na Rohliku zase koupila ten předraženej toaleťák?“ hučí na mě Max ze záchodu.

„Koupila. Nebudu šetřit na blbým toaleťáku. Můj zadeček si zaslouží hodně vrstev jemnosti,“ podívám se na něj vyzývavě a na židli zakroutím boky, co to jde.

Dívá se na mě spíš zkoumavě, když vychází z koupelny.

Snažím se tvářit rajcovně, ale uvnitř jako by mě píchla vosa.

„Ten z Kauflandu je taky jemnej a má víc vrstev a stojí polovinu,“ zkusí to ještě Max, už spíš z jakési setrvačnosti. Ale pro jistotu laškovně mrkne směrem k mému zadečku. A já vím, že bez pardonů reflektuje, že si opravdu zaslouží to nejlepší.

„Ale trhá se a nevoní. Já chci tenhle.“

„Proč tak lpíš na takové banalitě jako je toaleťák? Však víme kde skončí,“ směje se a hodí hlavou směrem k záchodu.

Nemám na to odpověď. Jenom se snažím zapudit hloupě hloupou vzpomínku.

---

„Mami, mami, už není papír.“

„Ježíš, jakej zas papír?“

„Na záchodě papír. Kadila jsem.“

„Jsou tam noviny.“

„Ty nejsou na zadek.“

„Nemel a utři se jima, jinak na ten zadek dostaneš.“